Vězeň koncentračního tábora na roztockém nádraží, snímek tajně pořídil Vladimír Fyman 30. dubna 1945 (Středočeské muzeum, Roztoky)

Začátkem dub­na 1945 se kon­cen­trač­ní tá­bor Flos­sen­bürg a jeho po­boč­ky za­ča­ly ru­šit. Těs­ně před kon­cem vál­ky u­mí­rají na po­cho­dech smrti ti­sí­ce věz­ňů vy­sí­le­ním, kul­kou či pod ra­na­mi do­zor­ců. Mno­zí se sna­ží up­rch­nout.

23. dub­na do­ra­zí do kon­cen­trač­ní­ho tá­bo­ra Flos­sen­bürg jed­not­ky a­me­ric­ké ar­má­dy. Naj­dou tu 1.500 těž­ce ne­moc­ných lidí. Vět­ši­na věz­ňů je tou do­bou na jed­nom z po­cho­dů smr­ti. Pos­le­dní z nich os­vo­bo­dí spo­je­nec­ké jed­not­ky až 8. květ­na.

Kromě ti­sí­ců věz­ňů z tá­bo­rů Groß-Ro­sen a Bu­chen­wald, kte­ré vyk­li­di­li ne­dá­vno před­tím, od­vle­čou pří­sluš­ní­ci SS do Flos­sen­bür­gu i »zv­lášt­ní věz­ně«. Něk­te­ré z nich zá­měr­ně zav­raž­dí, mezi nimi i Diet­ri­cha Bon­hoef­fe­ra.

Než se SS z tá­bo­ra stáh­ne, zah­la­zu­je sto­py své­ho vraž­dě­ní. Od po­lo­vi­ny dub­na »e­va­ku­u­je« z hla­vní­ho tá­bo­ra i jeho po­bo­ček přes 40.000 věz­ňů. Mno­ha­den­ní zma­te­né pěší po­cho­dy či trans­por­ty v ote­vře­nych na­klad­ních va­gó­nech míří na jih. SS nech­ce, aby se věz­ňo­vé do­sta­li do ru­kou Spo­jen­ců. Čast stráž­ných se vyt­ra­tí, jiní zá­měr­ně us­mr­cují celé sku­pi­ny věz­ňů. Po ces­tě zůs­tá­vá nes­čet­ně mrt­vých. Řada věz­ňů u­mí­rá ješ­tě po os­vo­bo­ze­ní na vy­sí­le­ní a ne­mo­ci.