Pobočný tábor v českém Rabštejně/Rabstein, říjen 1944
(Soukromý majetek)

Stejně ja­ko ji­né hlav­ní tá­bo­ry stal se i kon­cen­trač­ní tá­bor Flos­sen­bürg po­čí­na­je ro­kem 1942 cen­trá­lou ši­ro­ce roz­vět­ve­né­ho sys­té­mu lá­grů. Ta­kř­ka 90 je­ho po­bo­ček le­ží me­zi Würz­bur­gem a Pra­hou, od se­ver­ní­ho Sas­ka až k Dol­ní­mu Ba­vor­sku. 25 z nich je ur­čeno pro že­ny. Pra­cov­ní pod­mín­ky věz­ně­ných a je­jich šan­ce na pře­ži­tí se ex­trém­ně li­ší.

Flos­sen­bür­ská ko­man­dan­tu­ra po­sky­tu­je věz­ně jed­not­li­vým pod­ni­kům a za­říze­ním ve sprá­vě SS a zod­po­vídá za je­jich os­tra­hu. Za­jiš­ťu­je rov­něž mě­síč­ní plat­by za je­jich nu­ce­nou prá­ci. Zpo­čát­ku ješ­tě o u­mís­tě­ní do ur­či­té­ho po­boč­né­ho tá­bo­ra roz­ho­du­je po­vo­lá­ní. Ke kon­ci vál­ky už SS věz­ně me­zi hlav­ním tá­bo­rem a je­ho po­boč­ka­mi pře­sou­vá zce­la své­vol­ně.


Většina po­boč­ných tá­bo­rů vz­ni­ká za ú­čas­ti ci­vil­ních ú­řa­dů a pod­ni­ků. Míst­ní o­by­va­telst­vo je mnoh­dy popr­vé kon­fron­to­vá­no s věz­ni kon­cen­trač­ní­ho tá­bo­ra. Těm čas­to po­má­hají vá­leč­ní za­jat­ci či nu­ce­ně na­sa­ze­ní. Tu a tam po­skyt­nou věz­ňům po­tra­vi­ny i Něm­ci, kte­ří ta­ké ob­čas taj­ně po­mo­hou do­ru­čit je­jich do­pi­sy pří­buz­ným. Kaž­do­den­ní­mu ži­vo­tu vlád­ne tvr­dá prá­ce a špat­né za­o­pat­ře­ní. Řa­da věz­ňů se, vět­ši­nou ne­ús­pěš­ně, po­ku­sí o ú­těk.

» Interaktivní mapa po­bo­ček koncentračního tábo­ra