Karanténni bloky ve Flossenbürgu po osvobození, 30. dubna 1945 (National Archives, Washington D.C.)

V po­lo­vi­ně roku 1944 za­ča­la SS kon­cen­trač­ní tá­bo­ry v ob­sa­ze­né Ev­ro­pě vyk­lí­zet. Do Flos­sen­bür­gu při­chá­zejí ob­rov­ské vě­zeň­ské trans­por­ty.

Tou do­bou před­sta­vují věz­ňo­vé kon­cen­trač­ních tá­bo­rů pos­led­ní pou­ži­tel­nou zá­lo­hu zbroj­ní­ho prů­mys­lu. Per­ma­nent­ní přepl­ně­nost neu­stá­le zhor­šu­je pod­mín­ky v tá­bo­ře. Kon­cem roku 1943 měl Flos­sen­bürg přes 3.300 věz­ňů, o rok poz­ději už je­jich po­čet pře­sáhl 8.000. 1. břez­na 1945 je ve Flos­sen­bür­gu in­ter­no­vá­no 15.445 lidí.

 V důs­led­ku lik­vi­da­ce kon­cen­trač­ních tá­bo­rů v Os­vě­ti­mi, Groß-Ro­se­nu a Pla­szo­wě jsou do Flos­sen­bür­gu popr­vé od roku 1942 zav­le­če­ny ti­sí­ce ži­dov­skych vězňů. Po neu­spěš­ném var­šav­ském pov­stá­ní k nim při­bu­de přes 3.000 Po­la­ků.


Nově pří­cho­zí jsou ve Flos­sen­bür­gu umí­stě­ni na ka­ran­tén­ni blo­ky. V kaž­dém z nich pře­bý­vá až 1.500 osob. Kdo je při­dě­len k pra­cov­ní­mu ko­man­du, musí ve Flos­sen­bür­gu pra­co­vat pro Mes­ser­schmitt, nebo v jed­nom z řady nově zří­ze­ných po­boč­ných tá­bo­rů. Prá­ce ne­schop­né po­sí­lají přís­lu­šní­ci SS do blo­ků pro umí­rají­cí (č. 22 a 23). Ne­mo­ci, hlad a vy­sí­le­ni ve­dou od zimy 1944 k prud­ké­mu ná­rů­stu mrt­vých. V žád­ném ob­do­bí exi­sten­ce tá­bo­ra ne­zem­ře­lo to­lik věz­ňů jako za pos­led­ní rok vál­ky.