Popraviště vedle krematoria, US Army Signal Corps, 30. dubna 1945
(National Archives, Washington D.C.)

V koncentračním tá­bo­ře Flos­sen­bürg umí­ra­li vězni od po­čát­ku. Hlady, zimou anebo jako oběti své­vol­ných vražd. Kaž­dé­ho, kdo se po­ku­sil utéct nebo se do­pus­til údaj­ne sa­bo­tá­že, čeká pro výs­tra­hu op­rát­ka na apel­pla­cu. Po­čí­na­je úno­rem 1941 vraždí SS ur­či­té sku­pi­ny věz­ňů ve vel­kém.

Masové vraždy se SS snaží vy­ko­ná­vat pot­ají. Přesto ne­proj­dou bez pov­šim­nu­tí. Vězni vídají po­prav­čí čety SS v tá­bo­ře. Něk­te­ří spo­lu­věz­ni zmi­zí beze stop.


Nosiči mrtvol a ob­slu­ha kre­ma­to­ria mu­sejí od­stra­ňo­vat tě­les­né po­zů­stat­ky zav­raž­dě­ných. Vě­zeň­ští pí­sa­ři škrtají jména v sez­na­mech.

V cílených akcích SS vraždí pol­ské věz­ně, zah­ra­nič­ní nu­ce­ně na­sa­ze­né, so­vět­ské vá­leč­né za­jat­ce a ne­moc­né, staré či han­di­ca­po­va­né věz­ně kon­cen­trač­ní­ho tá­bo­ra. Krátce před kon­cem vál­ky se mezi oběťmi ob­je­vu­je řada od­bo­já­řů. Přis­luš­ní­ci jed­no­tek SS pů­so­bí­cí v kon­cen­trač­ním tá­bo­ře Flos­sen­bürg se na sys­te­ma­tic­kém vy­vraž­ďo­vá­ní po­dí­le­li nej­mé­ně ve 2.500 pří­pa­dech.