Vězni kon­cen­trač­ní­ho tá­bo­ra žijí v neus­tálém smrtel­ném ohro­ženi. Jejich kaž­do­den­ní život je ne­lid­ský. Mu­sejí sná­šet po­ni­žo­vá­ní a útlak. Mu­sejí pra­co­vat až do vy­čer­pá­ní. Mnozí se udřou k smrti. SS v tá­bo­ře nas­to­luje sys­te­ma­tický teror a násilí. Po­li­tic­kých, sociál­ních a kul­tur­ních pro­tik­la­dů mezi vězni se snaží vyu­ží­vat ve vlas­tní pro­spěch.

Mezi roky 1938 a 1945 bylo v kon­cen­trač­ním tá­bo­ře Flos­sen­bürg a jeho po­boč­kách věz­ně­no zhruba 84.000 mužů a 16.000 žen z více než 30 zemi.

Každý z nich musel nosit vě­zeň­ský oděv opa­třený čis­lem a ba­rev­nym tro­jú­hel­ní­kem.

Během války se životní pod­mín­ky vězňů dras­ticky zhor­šují. Počet ne­moc­ných a mrt­vých ne­přetr­žitě roste. Šance na přežití stále víc závisí na věz­ňo­vě pra­cov­ní schop­nos­ti. Kon­cem roku 1943 do Flos­sen­bür­gu dorazí velké trans­porty. Hlavní tábor je přepl­ně­ný. Řadu věz­ně­ných pře­loží do po­boč­ných tá­bo­rů. Vět­šina vězňů se vy­rov­ná­vá se zá­sa­dni otáz­kou: »Jak přežiji nás­le­dují­cí den?«