Autorská práva k obrázku

Flossenbürg – naleziště žuly (do roku 1938)

Až do zřízení koncentračního tábora byl Flossenbürg jen vesničkou v kraji Oberpfälzer Wald. Díky zásobám žuly tu od konce 19. století vzniká řada kamenolomů.

Flossenbürg se postupně stává dělnickou obcí. Zároveň v něm okolní svět objeví výletní cíl. Po nástup nacistů k moci sehrají žula a hrad v dalších osudech Flossenbürgu zásadní roli.

Kamenická práce formuje zdejší sociální poměry, kulturu a sebepojetí místních obyvatel.

Výletníci si Flossenbürg spojují se zříceninou středověkého hradu, která stále více přitahuje i skupinky nacionalisticky a národovecky smýšlejících návštěvníků. V jejich očích se ruina poblíž hranic stává obrannou baštou proti slovanským národům.

V souvislosti s nacistickými státními programy výstavby výrazně stoupne poptávka po žule. Moc v rukou nacionálních socialistů proto vítají stejně tak majitelé lomů jako dělníci.

  • Flossenbürští dělníci na hradním návrší, 1896

  • Sklizeň sena u Flossenbürgu, kolem 1920

  • Informační cedule NSDAP pro místní divize, 1933

Vznik koncentračního tábora Flossenbürg (1938)

Koncentrační tábor Flossenbürg založila SS v květnu 1938 v době, kdy rozšiřovala celkový systém koncentračních táborů i jejich funkce. Lágry už nemají sloužit jen k internaci a terorizaci politických protivníků nacionálního socialismu. Od nynějška chce SS z práce vězňů těžit i hospodářsky.

Ve svých vlastních hospodářských podnicích hodlá SS vězně cíleně vykořisťovat při produkci stavebního materiálu. Za tímto účelem zakládá nové tábory, v nichž zavírá stále více lidí.

V letech 1936/37 se začínají stavět nové koncentrační tábory. Vznikají tábory Sachsenhausen a Buchenwald. Při volbě nových míst hrají stále větší roli hospodářské zájmy SS. Flossenbürg je zajímavý velkými zásobami žuly.

Rozhodnutí o nové lokalitě padne v březnu 1938. Koncem dubna na místo přijíždějí první hlídky SS. 3. května na staveniště dorazí první transport se stovkou vězňů z koncentračního tábora Dachau. Koncem roku je v lágru už 1.500 vězňů.

  • Pohled na budoucí území tábora od hradu, polovina třicátých let
  • Pohlednice z Flossenbürgu, 1938

  • Článek z novin "Bayerische Ostmark" z 23. června 1938

    23. června 1938 se objevila první tisková zpráva, která se týkala koncentračního tábora Flossenbürg. Autor v krátkosti upozorňuje na účast tábora SS na slavnosti slunovratu v Flossenbürgu

  • Areál koncentračního tábora Flossenbürg, 1940

Výstavba tábora (1938–1940)

Počet vězňů koncentračního tábora Flossenbürg plynule roste. Jak přicházejí nové skupiny pronásledovaných, mění se zásadně skladba tohoto nuceného společenství.

Dva roky po vzniku tábora stojí jeho ústřední budovy. Deutsche Erd- und Steinwerke (DESt), podnik řizený SS, vězně bezohledně vykořisťuje při těžbě žuly. Za dobu dosavadní existence tábora už jich zemřelo více než tři sta.

Prvními vězni ve Flossenbürgu jsou Němci – oběti zatýkacích akci zaměřenych proti takzvaným »kriminálníkům« a »asociálům«.

Koncem roku 1938 k nim přibudou první političtí vězni. Po začátku války sem zavírají osoby ze všech obsazených zemí Evropy. V roce 1940 je registrován prvni židovský vězeň.

První fáze výstavby tábora v podstatě skončila, lom pracuje. V táboře žije přes 2.600 vězňů, počet úmrtí stoupá. SS zřizuje vlastní lágrové krematorium.

Koncentrační tábor – přežít či zemřít (1938–1945)

Vězni koncentračního tábora žijí v neustálém smrtelném ohrožení. Jejich každodenní život je nelidský. Musejí snášet ponižování a útlak. Musejí pracovat až do vyčerpání. Mnozí se udřou k smrti.

SS v táboře nastoluje systematický teror a násilí. Politických, sociálních a kulturních protikladů mezi vězni se snaží využívat ve vlastní prospěch.

Mezi roky 1938 a 1945 bylo v koncentračním táboře Flossenbürg a jeho pobočkách vězněno zhruba 84.000 mužů a 16.000 žen z více než 30 zemí.

Každý z nich musel nosit vězeňský oděv opatřený číslem a barevným trojúhelníkem.

Během války se životní podmínky vězňů drasticky zhoršují. Počet nemocných a mrtvých nepřetržitě roste. Šance na přežití stále víc závisí na vězňově pracovní schopnosti. Koncem roku 1943 do Flossenbürgu dorazí velké transporty. Hlavní tábor je přeplněný. Řadu vězněných přeloží do satelitních táborů. Většina vězňů se vyrovnává se zásadní otázkou: »Jak přežiji následující den?«

Nástup na jídlo v lomu, fotografii pořídil příslušník SS, 1942

Vězni koncentračního tábora Flossenbürg

Práce a smrt v kamenolomu (1938–1945)

Ve flossenbürském kamenolomu, který vlastnily Deutsche Erd- und Steinwerke (DESt), musely pracovat tisíce vězňů. Bez sebemenších bezpečnostních opatření, špatně oblečení a za každého počasí odklízejí zeminu, odstřelují žulové bloky, tlačí vozíky a vláčí kameny. Nehody jsou na denním pořádku. Zima, tvrdá práce, zcela nedostatečná strava, svévole a násilí SS-manů a kápů přivodí mnoha vězňům smrt.

Pracovní den v lomu trvá dvanáct hodin s jedinou krátkou přestávkou, kdy se vydává řídká polévka. SS-mani nutí vězně vláčet kameny celé hodiny dokola.

Tyto trestní akce přežije jen málokdo. Když práce skončí, musejí vězni odnést mrtvé zpátky do tábora. Táborový kamenolom představuje největší hospodařský závod Flossenbürgu.

V polovině roku 1939 tu denně pracuje zhruba 850 vězňů, do roku 1942 jejich počet vystoupá téměř na 2.000. DESt zaměstnává na 60 civilních pracovníků, zaměstnanců správy, kameníků, řidičů a učňů. Řada z nich je s vězni v pravidelném styku.

SS ve Flossenbürgu (1938–1945)

Hlavní úkol SS (Schutzstaffel) spočíval ve správě a ostraze tábora. Na tuto práci byli nasazováni členové jednotek SS-Totenkopf. Příslušníci SS svou organizaci pokládali za ideologický řád a sebe za rasovou elitu.

Říšský vůdce SS Heinrich Himmler vybudoval z SS ucelenou organizaci, jejíž úkoly sahaly od osídlovací politiky až k »potíraní nepřítele« a systematickému vyvražďování příslušníků takzvaných »méněcenných ras«. SS navíc disponovala vlastními hospodářskými podniky.

V koncentračním táboře se příslušníci SS-Totenkopf dělí na komandanturu a strážní prapory. V čele tábora stojí velitel. Ten spolu s podřízenými útvary rozhoduje o osudu vězňů.

Mužstva SS zabezpečují dozor nad vězni.

Ve velícím štábu koncentračního tábora Flossenbürg pracuje asi 90 příslušníků SS. Strážní jednotky tvoří na jaře 1940 zhruba 300 mužů. S výstavbou pobočných táborů vzroste jejich počet asi na 2.500 mužů a 500 žen v roce 1945. Po začátku války odchází řada mladších přislušníků SS na frontu. Vedení SS proto do koncentračních táborů nasazuje starší muže, vojáky luftwaffe, příslušníky jiných národů a ženy.

Většinu SS-manů stihl po válce za zločiny ve Flossenbürgu jen nepatrný trest.

Popravy a masové vraždy (1941–1945)

V koncentračním táboře Flossenbürg umírali vězni od počátku. Hlady, zimou nebo jako oběti svévolných vražd. Každého, kdo se pokusil utéct nebo se dopustil údajné sabotáže, čeká pro výstrahu oprátka na apelplacu. Počínaje únorem 1941 vraždí SS určité skupiny vězňů ve velkém.

Bruno Furch: Štědrý večer 1944 (Archiv dokumentů rakouského odboje, Vídeň)

Masové vraždy se SS snaží vykonávat potají. Přesto neprojdou bez povšimnutí. Vězni vídají popravčí čety SS v táboře. Někteří spoluvězni zmizí beze stop.

Nosiči mrtvol a obsluha krematoria musejí odstraňovat tělesné pozůstatky zavražděných. Vězeňští písaři škrtají jména v seznamech.

V cílených akcích SS vraždí polské vězně, zahraniční nuceně nasazené, sovětské válečné zajatce a nemocné, staré či handicapované vězně koncentračního tábora. Krátce před koncem války se mezi oběťmi objevuje řada odbojářů. Přislušníci jednotek SS působící v koncentračním táboře Flossenbürg se na systematickém vyvražďování podíleli nejméně ve 2.500 případech.

Cyklista Eugen Plappert, který získal mnoho ocenění, kolem roku 1930

Eugen Plappert, 55 let, byl vězněm v koncentračním táboře Flossenbürg od roku 1938. Vzhledem k jeho věku a problémům s nervy ho SS převedla spolu s dalšími více než 200 vězni do Bernburgu. SS předstírala, že on a ostatní vězni byli vybráni pro odpočinek na venkovském statku. 12. května 1942 byl v Bernburgu zavražděn.

Pobočky koncentračního tábora Flossenbürg
(1942–1945)

Stejně jako jiné hlavní tábory stal se i koncentrační tábor Flossenbürg počínaje rokem 1942 centrálou široce rozvětveného systému lágrů. Takřka 90 jeho poboček leží mezi Würzburgem a Prahou, od severního Saska až k Dolnímu Bavorsku. 25 z nich je určeno pro ženy. Pracovní podmínky vězněných a jejich šance na přežití se extrémně liší.

Flossenbürská komandantura poskytuje vězně jednotlivým podnikům a zařízením ve správě SS a zodpovídá za jejich ostrahu. Zajišťuje rovněž měsíční platby za jejich nucenou práci. Zpočátku ještě o umístění do pobočného tábora rozhoduje povolání. Ke konci války už SS vězně mezi hlavním táborem a jeho pobočkami přesouvá zcela svévolně.

Většina pobočných táborů vzniká za účasti civilních úřadů a podniků. Místní obyvatelstvo je mnohdy poprvé konfrontováno s vězni koncentračního tábora. Těm často pomáhají váleční zajatci či nuceně nasazení. Tu a tam poskytnou vězňům potraviny i Němci, kteří také občas tajně pomohou doručit jejich dopisy příbuzným. Každodennímu životu vládne tvrdá práce a špatné zaopatření. Řada vězňů se, většinou neúspěšně, pokusí o útěk.

Pobočky koncentračního tábora Flossenbürg

Jejich umístění a další informace

Hospodářský faktor a zbrojařská výroba (1943)

Koncentrační tábor Flossenbürg se rychle stal významným hospodářským prvkem regionu. Řada firem tábor zásobuje zbožím, jiné si na nejrůznější práce půjčují vězně. Od roku 1942 mohou pracovní sílu vězňů zneužívat už jen důležití dodavatelé zbrojního průmyslu. Počatkem roku 1943 přemisťuje do Flossenbürgu část své výroby řezenská továrna Messerschmitt.

Okolní podniky, úřadovny i soukromé osoby žádají od roku 1940 na velitelství Flossenbürgu vězně. Ti pak po určitou dobu pod dozorem vykonávají zemědělské a řemeslné práce.

Od roku 1942 se německé vedení připravuje na dlouhou válku. V únoru 1942 zakládá velení SS Hlavní úřad pro hospodářství a správu (Wirtschafts-Verwaltungshauptamt, WVHA). Tento centrální úřad má zajistit, aby vězni pracovali už jen pro zbrojní průmysl. Řada firem přesunuje svou výrobu do koncentračních táborů. Roku 1943 také Flossenbürg přechází na zbrojní výrobu. V prostorách lomu musejí vězni vyrábět a montovat díly pro stíhací letoun Me 109.

Koncem války pracuje pro Messerschmitt přes 5.000 vězňů. Vlastní práce v lomu takřka ustanou.

Koncentrační tábor Flossenbürg v posledním válečném roce (1944)

V polovině roku 1944 začala SS koncentrační tábory v obsazené Evropě vyklízet. Do Flossenbürgu přicházejí obrovské vězeňské transporty.

Tou dobou představují vězňové koncentračních táborů poslední použitelnou zálohu zbrojního průmyslu. Permanentní přeplněnost neustále zhoršuje podmínky v táboře. Koncem roku 1943 měl Flossenbürg přes 3.300 vězňů, o rok později už jejich počet přesáhl 8.000. 28. února 1945 je ve Flossenbürgu internováno 14.824 lidí.

  • Dopis Hanse Halbotha s nákresem tábora, 16. duben 1944

  • Osmiletý Hans utíká se svou matkou před leteckými útoky na Berlín k příbuzným do Floßu. Při procházce na flossenbürský hřbitov vidí také koncentrační tábor. V dopisu na svého otce Hans nakreslí to, co mnozí později nechtějí vnímat: tábor a budovy SS patří k obrazu obce stejně tak, jako ruina hradu a žulové kameny.

V důsledku likvidace koncentračních táborů v Osvětimi, Groß-Rosenu a Plaszowě jsou do Flossenbürgu poprvé od roku 1942 zavlečeny tisíce židovských vězňů. Po neúspěšném varšavském povstání k nim přibude přes 3.000 Poláků.

Nově příchozí jsou ve Flossenbürgu umístěni na karanténní bloky. V každém z nich přebývá až 1.500 osob. Kdo je přidělen k pracovnímu komandu, musí ve Flossenbürgu pracovat pro Messerschmitt nebo v jednom z řady nově zřízených pobočných táborů. Práce neschopné posílají příslušníci SS do bloků pro umírající (č. 22 a 23). Nemoci, hlad a vysílení vedou od zimy 1944 k prudkému nárůstu mrtvých. V žádném období existence tábora nezemřelo tolik vězňů jako za poslední rok války.

  • Transport smrti z Litoměřic: průjezd vlaku smrti Kralupami, tajně pořízené foto neznámého českého fotografa, 29. duben 1945

Pochody smrti. Chaos. Osvobození. (Jaro 1945)

Začátkem dubna 1945 se koncentrační tábor Flossenbürg a jeho pobočky začaly rušit. Těsně před koncem války umírají na pochodech smrti tisíce vězňů vysílením, kulkou či pod ranami dozorců. Mnozí se snaží uprchnout.

23. dubna dorazí do koncentračního tábora Flossenbürg jednotky americké armády. Najdou tu 1.500 těžce nemocných lidí. Většina vězňů je tou dobou na jednom z pochodů smrti. Poslední z nich osvobodí spojenecké jednotky až 8. května.

Kromě tisíců vězňů z táborů Groß-Rosen a Buchenwald, které vyklidili nedávno předtím, odvlečou příslušníci SS do Flossenbürgu i »zvláštní vězně«. Některé z nich záměrně zavraždí, mezi nimi i faráře Dietricha Bonhoeffera.

Než se SS z tábora stáhne, zahlazuje stopy svého vraždění. Od poloviny dubna »evakuuje« z hlavního tábora i jeho poboček přes 40.000 vězňů. Mnohadenní zmatené pěší pochody či transporty v otevřených nakladních vagónech míří na jih. SS nechce, aby se vězni dostali do rukou Spojenců. Čast strážných se vytratí, jiní záměrně usmrcují celé skupiny vězňů. Po cestě zůstává nesčetně mrtvých. Řada vězňů umírá ještě po osvobození na vysílení a nemoci.

"Byli tam ráno 23. s džípem a kulometem, tak to vypadalo, a čtyři vojáci." Žvýkali žvýkačku, kouřili a mně stékaly slzy po tváři dolů ... protože jsem cítil, jako bych se právě teď vrátil domů, přežil jsem to a jdu domů. «

Bývalý vězeň Leo Mistinger o dni osvobození

Konec války

Hranice osvobození (jaro 1945)

Americké jednotky dosáhly Flossenbürg dva týdny před koncem druhé světové války v Evropě. V koncentračním táboře zbývá jen 1 500 vězňů. Většina vězňů je na pochodech smrti napříč Bavorskem.

Přechod a reorganizace (1945–1950)

Ihned po osvobození vytvořili spojenci nový řád. Na mnoha místech jsou důstojně pohřbeny oběti koncentračního tábora. Začíná stíhání pachatelů. Polští vysídlenci vytvořili v bývalém koncentračním táboře Flossenbürg první památník. Zatímco přeživší z táborů chápou rozsah ztrát, které utrpěli, německé obyvatelstvo žádá tlustou čáru za minulostí.

  • Pohřeb vězňů ve Flossenbürgu, US Army Signal Corps, 3. květen 1945

  • Vstup do tábora pro polské uprchlíky, Flossenbürg, 1947

  • Otevření památníku, 25. Mai 1947

Tlustá čára a integrace (1950-1958)

První poválečné desetiletí v Německu se vyznačovalo vytlačením nedávných dějin ve prospěch integrace lidí s nacistickou minulostí. Bývalí vězni se pokoušejí začít znovu ve své staré vlasti nebo jinde. Vzpomínka na oběti koncentračního tábora je v důstojných hřbitovních zařízeních. Tím se otevírá cesta k novému využití bývalých koncentračních táborů.
  • Nově ztvárněný hřbitov pro oběti koncentračního táboru v Luhe, 5. listopadu 1950

    Skrytý text na pamětním kameni zní: »Blahoslavení budiž ti, kteří jsou pronásledováni kvůli spravedlnosti.«

Potlačení a zapomenutí (1958–1970)

Studená válka dominuje nejen politice v Německu a ve světě, ale také německému vyrovnávání se s nacistickou minulostí. Na jedné straně vyvolávají velké procesy celosvětové pozdvižení. Na druhé straně je mnoho potlačeno a zapomenuto. Ve Flossenbürgu bylo toto nejpatrnější při výstavbě sídliště na místě bývalého tábora.

  • Demolice bývalé věznice, 1964

  • Slavnostní památník Wilhelma Canarise na bývalém vazebním dvoře, Flossenbürg, 9. dubna 1965

  • Také Dietrich Bonhoeffer byl popraven ráno 9.dubna 1945 na vazebním dvoře.

Selektivní paměť (1970–1980)

Každodenní politický význam nacistické éry klesá. Politika federální vlády na východě a terorismus RAF jsou diskutovány s ohledem na minulost. Specifická vzpomínka na oběti nacionálního socialismu se však týká pouze určitých skupin, jako jsou muži z 20. července, a udržuje ji pouze několik protagonistů. Zájem o holocaust začne růst teprve ke konci desetiletí.

  • Vzpomínková akce francouzské Association de Flossenbürg v bývalém satelitním táboře Janowitz, Vrchotovy Janovice (ČSSR), 1980

Kontroverzní znovuobjevení (1980–1995)

80. a 90. léta jsou roky společenských změn a politických otřesů. Navzdory historickým mezníkům jako je kolaps socialismu a sjednocení Německa zůstává nacistická minulost aktuálním tématem. Na mnoha místech roste zájem o temnou stránku domácí historie. Ve Flossenbürgu jsou neoblíbené zbytky bývalého tábora místní komunitou zanedbávány.

  • Bývalý vstup do zajateckého tábora, strážní věže a "Údolí smrti", osmdesátá léta

Dědictví (1995–2010)

I po 60 letech od skončení 2. světové války měla nacistická minulost stále dopad - ať už se jednalo o nový památník holocaustu v Berlíně, platby bývalým nuceně nasazeným nebo diskuse o domnělé obětní roli Němců. Ve Flossenbürgu začala v roce 1995 výstavba památníku, který přeživší silně vyžadovali. "Zapomenutý koncetrační tábor" je teprve nyní vnímán jako evropské pamětní místo.

Nálezy v bývalém táboře, 2000–2010

  • Michal und Josef Salomonovicovi s knihou jmen, 2005

  • »Děti z Indersdorfu«: Mendel Tropper, Eric Hitter, Leslie Kleinman, Meir a Shmuel Reinstein, Dov Nasch, Avraham Leder a Martin Hecht s jejich fotografiemi z roku 1945

  • Leon Weintraub na stálé výstavě, 2010

Co zůstalo?

Teprve s formálním založením Památníku koncetračního tábora Flossenbürg mohla začít proměna z hřbitova na muzeum, na místo vzpomínek a učení. V roce 2015 byla dokončena rozsáhlá přestavba venkovní plochy. Při té příležitosti došlo k otevření vzdělávacího centra a muzejní kavárny. Dvě stálé výstavy informují o historii koncentračního tábora a jeho důsledcích.

Další informace na stálých výstavách

Vzdělávácí centrum Flossenbürg